Tak jste se rozhodli, že do toho půjdete. Než ale začnete shánět včely, je tu jeden krok, který spousta začátečníků přeskočí a pak toho lituje: nejdřív si vyberte vhodné stanoviště. Bez připraveného místa nemáte kam včely dát – a špatně zvolené stanoviště vám otráví celé včelaření, ať máte sebelepší včely.
Tak pojďme na to, na co při výběru koukat. A rovnou varování: tohle není o tom, kam se vám to hezky hodí do zahrady. Je to o tom, kde budou spokojené včely – a to jsou dvě různé věci.
Mají tam vůbec co jíst? (snůšková základna)
První otázka není „kam postavím úl", ale „co tady kolem roste". Včela sice doletí za snůškou teoreticky až 8 km, ale prakticky ji zajímá hlavně okruh zhruba 2 km v sezoně – a co je důležitější, okruh pouhých 100 metrů na jaře.
Proč zrovna jaro a těch 100 metrů? Protože na jaře, když matka rozjíždí plodování, potřebuje včelstvo první snůšku hned pod nosem. Když v okolí na předjaří nic nekvete, včelstvo se rozjíždí pomalu a mdle. Nedívejte se proto jen na to, co kvete v červnu kilometr daleko – dívejte se, co kvete v březnu za plotem.
A tady přijde první překvapení: líska, olše a bříza sice kvetou, ale medu se z nich nedočkáte. Jsou totiž větrosnubné – pyl si rozfouká vítr, a tak nemají skoro žádný nektar. Pro včely jsou ale k nezaplacení kvůli pylu. Naproti tomu jíva (vrba) je jarní klenot – dává pyl i nektar a rozjede plodování naplno. Proto se jíva nekácí.
Proč je pyl důležitější, než si myslíte
Většina začátečníků řeší med. Jenže pro samotné včelstvo je zásadní pyl – takzvaný včelí chleba. Nektar dodá energii, ale bílkoviny na stavbu těla dodá jedině pyl. A nejen to:
- bez pylu mladušky nevytvoří mateří kašičku – a bez ní se nekrmí plod ani matka
- zimní včely si z něj tvoří tukové tělísko, díky kterému přečkají zimu
- fermentací pylu (perga) vznikají prospěšné bakterie, které včelám posilují imunitu a pomáhají v obraně proti nákazám
Aby bylo jasné, o jakou porci jde: včelstvo spotřebuje za rok kolem 30 až 40 kg pylu. A jen pro představu – ze 100 g pylu získají včely tolik základních aminokyselin jako z půl kila masa. Žádná drobnost. Bez pylu se včelstvo prostě nerozjede.
A pozor na jednu věc: sice se prodávají medocukrová těsta s přidanými bílkovinami, ale pyl to nenahradí. Je to sterilní hmota, která spíš uklidní včelaře než nakrmí včely. Skutečný pyl z okolí nic nezastoupí.
Kam úl postavit
Když máte místo se slušnou pastvou, přijde na řadu samotné umístění úlu. Tady je pár věcí, které rozhodují:
- Česno na jihovýchod až jih. Ranní slunce na česno včely dřív probudí a rozlétnou se za snůškou.
- V létě polední stín, ideálně pod stromem. Rozpálený úl na výhni včely místo práce jen chladí a větrají. Strom dá pohyblivý stín přes největší žár a ráno i podvečer slunce prosvítí.
- Ne mrazová kotlina. Studený vzduch stéká dolů a drží se v prohlubních – včely jsou tam na jaře dlouho odstavené a ztrácejí jarní rozjezd.
- Ne vlhké místo. Vlhko a nemoci jdou ruku v ruce, hrozí třeba zvápenatění plodu. Ale ani úplné sucho není ideál – to se řeší napáječkou (o té za chvíli).
- Závětří. Vítr fičící přímo do česna včely nemají rády.
A jedna věc, na kterou se často zapomíná: postavte úl na stojan, ne na palety. Palety leží na zemi a myš se k česnu dostane snadno. Na pořádném podstavci to má o dost těžší. A věřte, že myš v úlu je neštěstí – plaší včely, všechno prošťárá a rozkouše, natahá si dovnitř listí na hnízdo a zamoří dílo pachem, který včely nesnesou. Podstavec si přitom postavíte levně z čehokoli pevného – u mě to je ztracené bednění a pár lešenářských trubek.
Dostanete se tam za každého počasí?
Tohle podcení skoro každý začátečník. Stanoviště si musíte vybrat tak, abyste se k němu dostali i v zimě, za deště a nepřízně počasí – ne jen za hezka, kdy je to procházka.
U včel toho totiž nanosíte spoustu: nástavky, medobraní, cukr na zakrmení, nářadí. Tahat plný nástavek 50 a víc metrů vysokou trávou je nad síly i zdravých zad. Ideální je dostat se k úlům autem nebo traktorem – hlavně při medobraní (těžké plásty) a při zakrmování (většinou vezete hotový roztok z domova – tovární invert nebo doma zamíchanou vodu s cukrem – a je toho pořádná várka). A čím dál je stanoviště od domu, tím víc vás každá cesta zabolí. Počítejte s tím dopředu.
Voda pro včely
Když v okolí není přirozený zdroj vody, vyplatí se včelám vodu nabídnout – napáječkou. Návodů na internetu je spousta, ale platí, že čím jednodušší, tím lepší – složité mechaniky se ucpávají. Mně se osvědčil obyčejný kalfas s nalámaným polystyrenem a kameny, na které včely dosednou a neutopí se.
Jen nečekejte zázraky: napáječku postavíte, ale nemáte jistotu, že ji včely přijmou. Někdy si stejně poletí k louži nebo potoku – a klidně i k sousedovu bazénu, nepohrdnou ani pěkně vonavou močůvkou u statku. Nabídnout vodu má smysl, ale je to tak trochu ve hvězdách. Kdo chce mít napájení bez vymýšlení, najde hotová řešení mezi krmítky a napáječkami pro včely.
Pozor na loupež
O tomhle se v příručkách moc nepíše, a přitom to začátečníka nepříjemně překvapí. V podletí (na konci léta, když venku přestane téct nektar) začnou včely slídit – hledají cukr, kde se dá, a napadají cizí, hlavně slabší úly, aby jim vyloupily zásoby. A když se loupež rozjede, jsou včely vydrážděné a útočné – podletí je proto nejnebezpečnější doba na bodnutí.
Jak loupeži předcházet:
- Nenechávejte v okolí nic sladkého a při krmení necintejte cukerný roztok – kapky lákají slídilky a rozjedou melu.
- Zužte česna (a zavřete horní očka) – menší vchod se líp brání.
- Mějte silná a zdravá včelstva. Slabí a nemocní to odnesou. A pozor – sem patří i tlumení roztoče Varroa destructor: přenáší virus deformovaných křídel, po kterém se včely rodí zmrzačené (bez křídel, s polovičním zadečkem). Takové včelstvo, i když je početně silné, ostatní vycítí a zlikvidují.
Když se loupež přesto rozjede, dá se s ní ještě něco dělat – ale to už je aktivní zásah přímo u úlu, na který se podíváme v dílu o práci se včelami. Při výběru stanoviště je hlavní ta prevence: pastva, silná zdravá včelstva a nenechávat v okolí nic, co by slídilky lákalo.
Zloději a vandalové
Nakonec ještě bezpečnost. Kdybych se měl bát zlodějů, nemám vůbec nic – riziko se nedá vynulovat, jen rozumně snížit. Zloděj jde po hodnotě a cestu si stejně najde. Větší a častější hrozba je vandalství – někdo z blbosti nakopne nebo rozbije úl. A proti tomu je nejlepší obrana nemít včely na očích: stranou od cest, s letem do lesa, kde na ně náhodný kolemjdoucí nenarazí.
Kdo chce mít klid, může stanoviště pohlídat fotopastí – jednak odradí (nikdo nechce být natočený), jednak máte důkaz, kdyby se něco stalo. A jako bonus zjistíte, jaká zvěř vám kolem úlů chodí.
Rada od Soukupa
Nehoňte se za místem, které je hezké pro vás – hoňte se za místem, které je dobré pro včely. Pastva na jaře pod nosem, ranní slunce a polední stín, sucho bez mrazové kotliny, přístup autem a klid stranou od lidí. Když tohle sedí, máte vyhráno půlku včelaření ještě předtím, než přivezete první úl. A věřte praktikovi – špatné stanoviště nespravíte ani sebelepšími včelami.
Časté dotazy
Jak daleko od domu můžu mít včely?
Technicky jak chcete, ale prakticky platí: čím dál, tím víc práce s dopravou. A nejde jen o vzdálenost – zabijákem je i převýšení. Nosit všechno do kopce nebo po svahu, hlavně když naprší a tráva s hlínou jsou kluzké, vás zničí. A pozor, tohle platí i doma u baráku, nejen na odlehlém stanovišti – i pár metrů do prudkého svahu s plným nástavkem umí dát zabrat.
Musí mít včely poblíž vodu?
Ideálně ano. Když není přirozený zdroj, nabídněte jim napáječku – ale nedivte se, když si stejně najdou vlastní.
Vadí, když je stanoviště blízko lesa?
Naopak, let do lesa je fajn – včely nikomu nepřekáží a jsou z dohledu. Jen hlídejte, aby v okolí bylo i něco kvetoucího (jehličnatý les sám o sobě pastvu nedá).
S kolika včelstvy začít?
Rozhodně ne s jedním. Doporučuju začít minimálně se třemi. U jediného včelstva je každá hloupá začátečnická chyba velká ztráta – nemáte zálohu, nemáte srovnání a když o něj přijdete, končíte. Se třemi se máte od čeho učit a jedno vám může pomoct to druhé zachránit.
Máte vybrané stanoviště? Pak už zbývá to hlavní – sehnat samotné včely. A na co si dát pozor při jejich pořízení, si povíme v dalším díle.