Včelička je super. Lítá si roztomile z květu na květ, šťastně si bzučí, je užitečná, opyluje a dělá med. Když začnu včelařit, příroda mi poděkuje a budu mít body k dobru u sebe i u sousedů…
Druhý oblíbený scénář je u lidí od počítače. Po celém dni u obrazovky se člověk chce trochu hýbat, nedělat jen kódy a mít konečně důvod od toho PC vypadnout. A takových důvodů, proč začít včelařit, se najde dvanáct do tuctu.
Obojí je krásné. Pojďme se ale podívat, jak to je doopravdy – ne abych vás odradil, ale abyste do toho šli s otevřenýma očima. Včelaření totiž není hračka na jedno léto: kdo ví, do čeho jde, je pak lepší včelař než nadšenec, který po roce zjistí, že ho to přešlo – a zůstane mu na krku pár včelstev, kterých se jen tak nezbaví.
Jak to tedy ve skutečnosti je
Včela žije v úlu a ten se dnes skládá z nástavků – jakýchsi beden na sobě. V nich visí rámky, a ať vás neplete včelařská hantýrka, jsou to pořád jen kusy dřeva v různém stádiu:
- prázdný rámek – jen dřevo
- rámek s mezistěnou – dřevo se zatavenou voskovou předlohou, ze které včely vystaví dílo
- souš – dřevo s hotovým prázdným dílem (voskovými buňkami)
- plást – dřevo s dílem, ve kterém je med
- plodový rámek – dřevo s dílem a haldou včelího potomstva
Do úlu včely lítají spodem česnem, případně očkem v nástavku – a ta se směřují na jednu stranu, aby včely nelítaly, kam nemají.
A protože už jsme u reality: u včel se musí potlačovat roztoč Varroa destructor. Když na to kašlu, mám časem prázdné úly. Žádné „ono se to o sebe postará".
A světe div se – včely se nekrmí v zimě, ale už v srpnu. Zásoby na zimu se dělají na konci léta, ne když udeří mráz. To je jedna z prvních věcí, která začátečníky překvapí.
Trocha vědy, ať víte, s kým máte tu čest
Včela je blanokřídlý hmyz. Tělo se skládá z hlavy, hrudníku a zadečku – vepředu sosák, vzadu žihadlo. A ve včelstvu nežije jeden druh včely, ale tři kasty, každá s jiným úkolem:
Trubci. Žijí od jara do podletí, pak je včely nemilosrdně vyženou z úlu. Nemají žihadlo a jejich jediný úkol je oplodnit matku – a mezitím tak trochu „klimatizovat" úl. Když je po sezoně, jsou to zbyteční strávníci a končí za dveřmi.
Dělnice. Ty odvádějí všechnu práci – sbírají nektar, vyrábějí med, krmí plod, staví dílo a brání úl (a ano, mají žihadlo a umějí ho použít). Zajímavost: letní dělnice se udře za zhruba 4 týdny, protože v plné sezoně maká na doraz. Zimní generace ale vydrží i 7 měsíců – její úkol je hlavně přečkat zimu a na jaře rozjet nové včelstvo.
Matka. Nechá se jednou oplodnit a pak už jen klade vajíčka – celý život plodí nové včely. Dožít se může až 4 let, i když v praxi ji včelař mění dřív.
Včelařský rok začíná v září
Ano, čtete správně. Včelařský rok se dělí na podletí, zimu, jaro a léto – a paradoxně nezačíná v lednu, ale už v září, přípravou na zimu. Nejvíc práce máte od dubna do srpna, na podzim se léčí a v zimě do včel co nejméně šťouráme – necháme je na pokoji přečkat.
Množí se rojením – to je přirozený způsob, kdy část včelstva s matkou odletí založit nový domov – nebo tvorbou oddělků, kdy včelař část včelstva oddělí a dá jí matku. Detaily si necháme na později, teď stačí vědět, že se včelstva dají rozmnožit a nemusíte je pořád jen dokupovat.
Rada od Soukupa
Řeknu to na rovinu: pokud chcete víc než 10 včelstev, nehledejte romantiku, ale práci. A není to levný koníček – když si chcete pořídit všechno nové, dáte za vybavení pěkných pár korun, a med vám včely poprvé pořádně dají až napřesrok. Takže první rok investujete čas i peníze a odměnou je… zkušenost.
Ale ať to nevyzní jako strašení: když máte chuť, trpělivost a pustíte se do toho s rozumem, je to koníček, který vás bude bavit roky. Jen do něj nejdete kvůli medu zadarmo – ten je až třešnička na dortu.
A jednu věc si uvědomte hned na začátku: zábava se časem může změnit v závaží. Včely jsou živí tvorové, ne kolo, které odložíte do kůlny, když vás přestane bavit. Starají se o ně celý rok a spoléhají na vás – a jen tak se jich nezbavíte. Není náhoda, že z praxe se odhaduje, že zhruba polovina začínajících včelařů to do pěti let vzdá. Proto si dobře rozmyslete, jestli do toho jdete na jedno léto, nebo na roky. Není žádná ostuda zjistit, že to není pro vás. Ostuda je pořídit živá stvoření a pak je nechat padnout.
A ještě jedna věc, o které se moc nemluví: berte v potaz svůj věk a fyzičku. Při intenzivnějším chovu je to pořádný záhul na tělo – plné nástavky nejsou peříčko a manipulace s nimi vám dá zabrat, hlavně na zádech. Pár včelstev zvládne skoro každý, ale čím větší chov, tím víc počítejte s tím, že to chce sílu a zdravou páteř.
Jak si to všechno ověřit, než do toho napálíte peníze? Jednoduše: najděte si včelaře v okolí – mentora – a vyzkoušejte si včely u něj. Uvidíte na vlastní oči, co obnáší práce u úlu, jestli vám to sedí, a nebudete v tom sami, až si pořídíte vlastní. Zkušený včelař poblíž je pro začátečníka k nezaplacení.
Časté dotazy
Kdy dostanu první med?
Realisticky až druhý rok. První sezonu včelstvo hlavně staví dílo, sílí a připravuje se na zimu – med si většinou nechává samo.
Kolik včelstev na začátek?
Ideálně dvě. S jedním nemáte srovnání a když uhyne, končíte; se dvěma se můžete učit a jedno vám může pomoct to druhé zachránit.
Zvládnu včely při zaměstnání?
Ano, pár včelstev se dá zvládnout ve volném čase – ale hlavní sezonu (duben až srpen) musíte počítat s pravidelnou péčí, ne jednou za měsíc.
Bude mě to hodně štípat?
Nějaké žihadlo padne, k tomu patří. Ale včela nebodne ze zlé vůle – s klidnou prací, kouřem a ochrannými pomůckami je to mnohem míň dramatické, než se čeká. A hodně záleží na povaze včelstva, která jde po matce: s matkou od slušného chovatele máte mírné, klidné včely, zatímco sebraný roj je sázka do loterie – nikdy nevíte, jestli v něm nelítá bodavá povaha. Pro začátek se proto vyplatí sáhnout po ověřeném původu, ne po tom, co zrovna přiletí.
Co když jsem na včely alergický?
Tohle je vážná věc a je dobré ji vyřešit dřív, než si pořídíte vlastní úl. Právě proto se vyplatí zajít nejdřív k mentorovi – když u něj dostanete žihadlo, zjistíte případnou alergii u cizích včel, ne až u svých. Silný otok v místě vpichu bývá ze začátku normální a časem se reakce zmírní. Ale pozor: pokud po žihadle hůř dýcháte, sípáte nebo otékáte v obličeji, jde o vážnou reakci – okamžitě volejte záchranku (155). Buďte ve střehu i s odstupem – alergická reakce se může projevit i za několik hodin, klidně až do 48 hodin po bodnutí, takže po pár klidných hodinách ještě není vyhráno. A dobré vědět: alkohol reakci na jed zhoršuje a zvětšuje, takže pivo k práci u včel opravdu nepatří.
V dalších dílech se podíváme na to, co po vás chce zákon, kam včely postavit a jak je vůbec pořídit. Jestli vás tenhle střízlivý úvod neodradil – a doufám, že spíš nakopl – jste na dobré cestě.